Dnes takové lehce patetické zamyšlení nad hodnotou věcí - myslím, že k deštivému počasí se to hodí Včera jsem si přinesla od své staré pratety výroční saténové ručně vyšívané povlečení po mé roky a roky zesnulé prababičce. Nikdy ho nepoužila, protože "to byla přece škoda"....no, prateta ho nepoužila ze stejného důvodu. Moje prababička má veliké štěstí, že její pravnučka je, jaká je a že se jí povlečení moc líbí. Kdybych měla zálibu v plastech a moderním designu, tak ho asi vyhodím...tak si tak říkám, že je štěstí, že moje prababi byla tak šetrná, na druhou stranu věci jsou tady proto, aby nám sloužily. Pokud chcete být k něčemu šetrní a ochraňovat to, neměly by to být věci, povlečení nebo nádobí. Měla by to být příroda, lidské vztahy, životní prostředí, zvířata a tak. Takže povlečení po babičkách ze skříní, vyprat, vyžehlit a POUŽÍT. Třeba to budete tak dlouho odkládat, že už pak nebude příležitost....